Nová kamarádka

Jmenuji se Naďa. Tenhle blog mě donutila začít psát kamarádka Klára. Má taky svůj blog, a je celkem v pohodě a je nezadaná.

Na první tři návštěvy u doktorky jsem přijela v pánském oblečení. Podle mě bylo unisex, podle doktorky pánské. Jako sorry, ale černé rifle, černé triko s dlouhými rukávy (bez potisku – bez ničeho), to se prý podle ní nepočítá jako unisex. A černá mikina s neidentifikovatelným potiskem – to se prý taky nepočítá… Tak nevím, no… Ženské normálně chodí v černém. Podle ní ne…

Takže jsem „na to šlápla“. Našla si kamarádku – Kláru. Klára je asi taky dost akční, takže jsme se setkaly velice rychle. Pak zašly do cukrárny a odtud do second handu. V second handu jsem byla nakupovat poprvé, takže ze začátku rozpaky a nejistota. Ale postupně se mi to začalo líbit. Vybrala jsem si na sebe béžovo-bílý pruhovaný světřík. Plus bylo, že má límec jako rolák, takže se dá krásně zamaskovat ohryzek.

Když jsem kořist ukázala mojí máti, tak hned vyzvídala, kolik že to stálo. Svetřík byl fakt hodně zachovalý – skoro nový, takže si myslela, že je to nový kousek. Když jsem jí řekla, že je za pade, chtěla jet do Brna se mnou a provést attack na ten second hand.

O týden později jsem se s Klárou setkala znovu a obešly jsem 3 nebo 4 second handy. Propadla jsem nakupování. Do té doby jsem nakupovala kdeco pomocí e-shopů, což ve velké míře dělám i teď. Ale zážitek z nákupu – to bylo něco, co jsem dřív neznala a teď se mi to líbí. Na druhou stranu brodit se v e-shopech je taky fajn.

Úlovek byl bohatý a s tím, co mi darovala máti, se začíná šatník plnit. Musela jsem si dokoupit ramínka a vyhodit nějaké starší pánské oblečení – no stejně, co s ním, že jo. Máti mi dala i svoje kalhoty – bílé – super. Máme obě velikost 40, takže je to fajn. Pak se něco nakoupilo i na e-shopu. Trička a tak. Ještě boty by to chtělo…

Dneska nevím proč, ale v práci jsem skákala ze schodů. Snožmo. Naštěstí mě nikdo neviděl. Nedokážu vysvětlit, proč jsem skákala, ale nějak mě to napadlo. A zaznamenala jsem, že se mi to houpe. Nahoře. Hmmm… Fajn, rostou. Zatím málo, ale rostou. Tak jsem doskákala těch 30 schodů dolů a šla z práce domů.

About the Author

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *